Kooikerhondje a jejich zdraví
-
ENM „Erfelijke Necrotiserende Myelopathie “
-
Dědičná nekrotizující myelopatie je známa jako ENM, ochrnutí Holandských kachních psů nebo leukodystrofie. O ENM se jedná, pokud podle zvěrolékaře zvířata vykazují klinický obraz, tak jak je popsáno v článku „Erfelijke Necrotiserende Myelopathie bij Kooikerhondjes“ ( P.J.J. Mandigers), a toto bylo prokázáno pitvou, provedenou některým institutem, který je uznán holandským státem.
-
-
Epilepsie
-
Epilepsie je onemocnění, při kterém pes opakovaně vykazuje záchvaty epileptického typu. Záchvaty jsou popisovány jako opakované abnormální chování s počtem charakteristických příznaků:
Epileptické záchvaty mohou být přiřazeny různým typům:
1) Klasický všeobecný záchvat
To je záchvat, jak si ho představuje většina lidí. Velký záchvat, během jehož předstupně je pes často neklidný a vystrašený. Tento předstupeň může trvat pár minut až několik dní. Záchvat je provázen ztrátou vědomí, křečemi, slintáním, dýchacími obtížemi, inkontinencí. Tato fáze trvá nejčastěji jen pár minut. Během poslední fáze, fáze návratu do normálního stavu, ustupuje svalové napětí a zvíře opět nabude vědomí. Pes může být extrémně neklidný nebo unavený. Táto fáze může trvat několik hodin až dnů.
2) Částečně epileptické záchvaty
Během takového záchvatu vykazuje pes pouze 1 nebo 2 příznaky všeobecného záchvatu.
Příklad: pes jen podklesne, přední tlapy se křečovitě napnou, pes neztratí vědomí.
3) A-typické epileptické záchvaty
Do této skupiny spadají všechny záchvaty, které nelze zařadit ani do jedné z obou skupin. Příklad: „chytání much“, honění se za vlastním ocasem, třepání ušima. Tyto záchvaty jsou často velmi subtilní a těžko postřehnutelné a nejsou následně rozpoznány jako epilepsie. V podstatě takový záchvat nic nepředznamenává.
Mezi zvěrolékaři se o epilepsii hovoří teprve tehdy, když se záchvaty, jedno v jaké formě, vyskytnou opakovaně (dvakrát nebo častěji).
Existují dvě formy epilepsie:
• Primární – Není možné nalézt příčinu epilepsie. Může dojít ke všem typům záchvatu.
• Sekundární – U této formy epilepsie je možné stanovit nějakou příčinu nebo odchylku. Důkaz musí být poskytnut majitelem zvířete.
Epileptické záchvaty mohou být přiřazeny různým typům:
1) Klasický všeobecný záchvat
To je záchvat, jak si ho představuje většina lidí. Velký záchvat, během jehož předstupně je pes často neklidný a vystrašený. Tento předstupeň může trvat pár minut až několik dní. Záchvat je provázen ztrátou vědomí, křečemi, slintáním, dýchacími obtížemi, inkontinencí. Tato fáze trvá nejčastěji jen pár minut. Během poslední fáze, fáze návratu do normálního stavu, ustupuje svalové napětí a zvíře opět nabude vědomí. Pes může být extrémně neklidný nebo unavený. Táto fáze může trvat několik hodin až dnů.
2) Částečně epileptické záchvaty
Během takového záchvatu vykazuje pes pouze 1 nebo 2 příznaky všeobecného záchvatu.
Příklad: pes jen podklesne, přední tlapy se křečovitě napnou, pes neztratí vědomí.
3) A-typické epileptické záchvaty
Do této skupiny spadají všechny záchvaty, které nelze zařadit ani do jedné z obou skupin. Příklad: „chytání much“, honění se za vlastním ocasem, třepání ušima. Tyto záchvaty jsou často velmi subtilní a těžko postřehnutelné a nejsou následně rozpoznány jako epilepsie. V podstatě takový záchvat nic nepředznamenává.
Mezi zvěrolékaři se o epilepsii hovoří teprve tehdy, když se záchvaty, jedno v jaké formě, vyskytnou opakovaně (dvakrát nebo častěji).
Existují dvě formy epilepsie:
• Primární – Není možné nalézt příčinu epilepsie. Může dojít ke všem typům záchvatu.
• Sekundární – U této formy epilepsie je možné stanovit nějakou příčinu nebo odchylku. Důkaz musí být poskytnut majitelem zvířete.
Šedý zákal u psů ,,Katarakta ,,
-
,, Katarakta ,, šedý zákal je všeobecně považována za jednu z nejvýznamnějších příčin zhoršené zrakové funkce u psa. Kataraktu lze definovat jako jakýkoliv zákal čočky, který negativně ovlivňuje vidění. Přestože existuje mnoho klasifikačních schémat, žádné nebylo všeobecně přijato. Katarakta může být klasifikována podle doby vzniku, etiologie, podle vrstvy čočky kterou postihuje, podle tvaru, barvy nebo stupně zákalu.
Kritérium klasifikace – dle lokalizace změn na čočce
Katarakty mohou být omezeny na specifická místa čočky, nebo mohou postihovat čočku celou. Lokalizace je mnohdy charakteristická pro určité plemeno, a v některých případech lze na základě lokalizace vyslovit prognózu onemocnění.
Katarakty mohou být omezeny na specifická místa čočky, nebo mohou postihovat čočku celou. Lokalizace je mnohdy charakteristická pro určité plemeno, a v některých případech lze na základě lokalizace vyslovit prognózu onemocnění.
-
Luxace pately
-
Luxace pately (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Na úvod je nezbytná krátká zmínka o anatomii kolenního kloubu. Patela (čéška) je oválná kost umístěná uvnitř kolenního kloubu, kde je volně skloubená se stehenní kostí – není s ní srostlá. Patela leží ve žlábku ve spodní části stehenní kosti a z obou stran je zajištěna kostními hřebeny, které zabraňují jejímu vykloubení. Shora se na patelu upíná čtyřhlavý stehenní sval, zdola patelární vaz, který končí na hřebeni holenní kosti; celý kloub je obklopen kloubním pouzdrem. Všechny tyto struktury zajišťují fixaci pately v anatomické pozici. To ovšem platí jen v případě, že jsou normálně vyvinuté a nepoškozené např. úrazem.
Dělení luxací
Luxaci pately lze rozdělit za prvé podle směru luxace a za druhé podle příčiny vzniku. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene a laterální, kdy čéška luxuje vně. Výrazně častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku dělíme luxaci pately na vrozenou a traumatickou. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu.
Luxaci pately lze rozdělit za prvé podle směru luxace a za druhé podle příčiny vzniku. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene a laterální, kdy čéška luxuje vně. Výrazně častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku dělíme luxaci pately na vrozenou a traumatickou. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu.
-
Von Willebrandova choroba ,, VWD ,,
Tato zdravotní porucha patří do skupiny jednoduchých krvácivých stavů, které postihují člověka, prase, králíka a psa. Jedná se o chybění von Willebrandova srážecího faktoru krve, takže krev v ráně se sráží pomalu nebo vůbec. Ale ke ztrátám krve dochází pouze po poranění. Onemocnění se projevuje mírnějšími příznaky než hemofilie. Mechanismus přenosu je znám, jedná se o autosomální recesivní dědičnost. Onemocnění se projevuje nadměrným krvácením při jakémkoliv zranění, zákroku apod. Po zastřižení drápku u veterináře nebo doma se velni těžko zastavuje krvácení, pes často a dlouho krvácí z nosu nebo z dásní během prořezávání zubů, může docházet k výraznému krvácení při hárání a po porodu, někdy lze nalézt krváceniny pod kůží, nebo dochází i k vnitřnímu krvácení. Další z příznaků může být krvácení do kloubů a následné kloubní problémy, krvácení do střevního traktu a do močového traktu.V Americe existuje jednoduchý test DNA, který přesně detekuje toto onemocnění. Dokáže rozlišit zdravé od přenašečů a od nemocných zvířat. Léčit se toto onemocnění nedá, pouze se zmírňují symptomy a je třeba dbát opatrnosti při manipulaci se zvířaty a vždy upozornit před jakýmkoliv zákrokem veterináře na toto onemocnění. V chovu je třeba si uvědomit, že reprodukce takto postižených zvířat je neetická nejen k budoucím majitelům, ale i k dalším generacím , kteří se s tímto postižením narodí. Léčba tohoto onemocnění neexistuje a pokud pes trpí tímto onemocněním, lze mu pomoci pouze symptomatickou léčbou, tzn. léčíme pouze příznaky.
-
Cushingův syndrom
-
Cushingův syndrom je charakterizován souborem symptomů, které způsobuje přebytek hormonu zvaného kortizol. Může být způsoben nádorem nebo hyperplazií nadledvin, zvýšenou sekrecí nadřazeného hormonu (ACTH) z hypofýzy nebo nadměrným a dlouhodobým podáváním kortikosteroidů veterinárním lékařem. Toto onemocnění nelze přímo zařadit mezi dědičná onemocnění. Onemocnění se vyskytuje spíš u psů ve středním a vyšším věku. Projevuje se symetrickou ztrátou srsti, zvýšeným příjmem a vylučováním vody, dále ztmavnutím a ztenčením kůže, oslabením svalů a zvětšením břicha (má kapkovitý tvar, pes není tlustý, ale břicho je jakoby nafouknuté). Onemocnění lze léčit konzervativně podáváním léků nebo chirurgicky odstraněním nadledvin a následným dodáváním potřebných hormonů.